LOKALIZACE ÚNIKŮ VZDUCHU

Lokalizace úniků vzduchu je služba, která s minimem nákladů přináší výrazné úspory energie vynakládané na výrobu stlačeného vzduchu. Druhým podstatným přínosem je zlepšení funkce zařízení využívajících stlačený vzduch a navýšení volné kapacity kompresorovny. V provozech, kde se údržba nezaměřuje na úniky vzduchu, může připadat klidně polovina spotřeby kompresorovny na pokrytí úniků vzduchu. Každý energetik si pak snadno spočítá, na kolik společnost tyto netěsnosti rozvodu vyjdou.

Již od roku 2014 se zabývám problematikou měření průmyslových systémů stlačeného vzduchu. V současné době se zaměřuji především na provádění lokalizací úniků vzduchu pomocí ultrazvukového detektoru. Nabízená služba spočívá v kontrole rozvodu stlačeného vzduchu, označení a popsání nalezených úniků a v přehledném zpracování včetně fotodokumentace ve výsledné zprávě.

Lokalizaci provádím "tradičním" ultrazvukovým detektorem, který na výskyt úniku orientačně upozorní stupnicí diod. Zároveň však neslyšitelné frekvence ultrazvuku převádí do slyšitelného pásma a posílá je do připojených sluchátek. V závislosti na vzdálenosti a velikosti úniku se upravuje citlivost detektoru, případně používá směrový nástavec. Při správném postupu tak je možné únik dohledat ze vzdálenosti několika metrů až na úroveň konkrétního závitu nebo třeba praskliny na hadici. Mnohé moderní (a výrazně dražší) detektory využívají grafické displeje pro efektní zobrazení místa úniku s možností okamžitého pořízení fotografie a případně i zobrazení množství unikajícího vzduchu. Z praxe mohu s klidným svědomím říci, že citlivostí se vizuální zobrazení ani vzdáleně neblíží zvukovému signálu, který jde do sluchátek. Naopak sledování kamerového obrazu může rozptylovat vnímání zvukového signálu a působit tak kontraproduktivně. Zkrátka pokud únik neodhalíte klasickým ultrazvukovým detektorem, kamera vám v tom nijak nepomůže. To však určitě neznamená, že se nenajdou spokojení uživatelé detektorů s kamerou.

Po nalezení úniku však práce nekončí. Pokud není odstraněn okamžitě, je třeba ho zdokumentovat a popsat pro snadnou pozdější identifikaci. Každý nalezený únik tak dostává jedinečný číselný štítek, se kterým je vyfoceno místo pro snazší nalezení. V popisu se následně dozvíme, z jakého prvku tlakového rozvodu vzduch (plyn) uniká, na jakém pracovišti a jaká je jeho velikost. S tím určením velikosti to bývá občas problematické. Největší úniky bývají obvykle slyšitelné pouhým uchem, vytváří tedy zvuk i ve slyšitelném pásmu. Menší úniky slyšitelné nejsou a jejich velikost se určuje mírou citlivosti detektoru a případně tvorbou bublin z detekčního spreje. Detektor je schopný detekovat i tak malé úniky, že i při aplikaci detekčního spreje vzniká naprosté minimum bublinek. Více informací k detektoru na odkazu zde.